Mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví se hrdě klikatí meandrující řeka Sázava. Podél ní se kdysi dávno hrdě klikatila jednokolejná místní dráha Německý Brod - Moravský Žďár, postavená v letech 1896-1898. Na ní houkaly čoudy a do ovzduší vypouštěly neekologická oblaka dýmu. Ale byla to romantika. Od roku 1953 tu vede narovnané drážní těleso dvoukolejné elektrizované celostátní tratě číslo 250. Ta je sice ekologicky nezávadná, ale zároveň je po romantice.-)
Zbytky bývalého tělesa z Havlíčkova Brodu do Přibyslavi jsou částečně využívané jako pěší turistická trasa a část mezi Stříbrnými Horami a kostelem sv. Kateřiny je zpevněná pro cyklisty a motoristy. Ale skutečně to jsou jenom části, protože po snesení mostků Sázavu suchou nohou prostě nepřekročíš.-) Před přibyslavskou částí Hesov pak drážní těleso mizí pod budovami místní mlékárny. Zajímavý kratičký úsek lze nalézt ještě za Hesovem u Jablonecké vodní nádrže, kde vytváří její přirozenou hráz.
Drážní těleso se vynoří zase až za přibyslavským nádražím a vede desetikilometrovým úsekem do obce Sázava k vratům firmy SaZ. Až do roku 2006 tu spolek železničních nadšenců - Klubu přátel kolejových vozidel - provozoval příležitostné nostalgické jízdy dvěma odrbanými historickými vagóny, obvykle taženými lokomotivou T211.0777, zvanou "Prasátko". Taky jsme se tu svezli, když byly děti malé, a byl to docela fajn zážitek.-)
Za zajímavých okolností byly kolejnice na této trati demontovány a staré mosty (včetně toho historicky ceněného příhradového) strženy, aby mohly být za desítky miliónů postaveny mostky nové, ty pro cyklostezku, která tu za štědrého přispění evropských fondů k radosti kolečkářů funguje od roku 2011.
A přeci se tu s kolejemi ještě potkáme! Na okraji Sázavy, přes silnici od cyklostezky, začíná 800 metrů dlouhý zachovalý úsek původní železniční tratě, který je podle dostupných podkladů firmy SaZ využíván jako zkušební trať pro testování dvoucestných drážních vozidel (= speciální drážní techniky, čili aut na kolejích). Podle stavu tratě tu však už hodně dlouho nic netestovali.-)
A tak se po kolejích od hektometrovníku 0,000 (to je oficiální název pro takový ten patník s číselným vyznačením vzdálenosti od začátku trati), který okupuje neohrožená drůbež přilehlého pozemku, vydávám až ke zmiňovaným vratům firmy SaZ, na kterých se od dob nostalgických jízd nezměnilo vůbec nic. Po cestě na distanci 0,200 míjím zbrusu nový železniční přejezd, který ovšem přejezdem ani není, protože mu chybí číselné označení. Zleva od vsi zpevněná cesta, zprava nový asfalt. Nejspíš také evropské fondy.-) Na distanci 0,300 nelze přehlédnout evangelický kostelík (ten tu stával už dříve.-) a také nelze přehlédnout betonovou sochu slona od Michala Olšiaka na soukromém pozemku.
Koleje pak procházejí celým areálem firmy, aby se znovu vynořily pod vraty hangáru na jejím druhém konci. To jim zbývají asi už jen poslední tři stovky metrů - směrem na most přes silnici do Žďáru nad Sázavou, za mostem tři betonové pražce přes koleje ... a potom už definitivní šlus a konec! Šotoušení bylo pro dnešek učiněno zadost! Ono se to šotoušení vůbec tak nějak blbě popisuje, podstatně lépe se šoutouší objektivem fotoaparátu či čočkou telefonu. Takže jestli vás tenhle článek ještě zajímá, tak to nejzajímavější naleznete ve fotogalerii.-) Přejí příjemně pošotoušení.-)