Fotogalerie

Prvně - a až doteď i naposledy - jsem navštívil Těchobuz před osmi lety. Do té doby jsem byl přesvědčený, že je to jen taková "prdel v zatáčce". No fakt - jen se podívejte na mapu! Jedna zatáčka, čtyři vedlejší ulice, 75 trvale žijících obyvatel. Projedete za minutu a nevíte.-)

Jenže jsem navštívil a prozřel jsem! Ač víska svou rozlohou malá, však kulturním bohatstvím veliká! První doložené zmínky o obci, resp. o tvrzi na místě obce z roku 1352, zámek v současné podobě z roku 1722, zvonice v renesančním slohu z roku 1603, víceboká roubená stodola z přelomu 17. a 18. století, kostel sv. Marka, kaple sv. Jana Nepomuckého, bývalé zámecké hospodářské budovy, bývalý špejchar, bývalé sklárny, bývalý mlýn, bývalá škola, bývalá krčma. Jak významné místo to muselo být ve své době!

Těchobuz se těší odkazu Bernarda Bolzana, významného filozofa, matematika a teologa, který na zámku pobýval v letech 1825-1841. Bolzano se narodil roku 1781 v Praze v Českém království a zemřel roku 1848 v Praze v Rakouském císařství. Otec byl Ital, matka Němka. Svým smýšlením se považoval za Čecha, ale celý život mluvil německy. Jestli se v tom ztrácíte, tak si z toho nice nedělejte. Nejste v tom sami.-)   

Bolzano si pro svá vysokoškolská studia zvolil matematiku a filozofii, protože se v rámci jeho zájmů tyto dva systémy silně prolínaly. Přes obrovský zájem o matematiku a filozofii se však po prvním roce rozhodl pro studium teologie. V roce 1805 byl vysvěcen knězem a zároveň byl promován doktorem filozofie. Nastoupil na univerzitu, kde přijal místo univerzitního učitele, profesora filozofie náboženství. Kázal v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde ve svých kázáních ovlivňoval inteligenci a především studentstvo v éře národního obrození.

Byl stoupencem tehdejšího tzv. opačného chápání národa. Podle jeho názoru je třeba vnímat národ jako politickou, nikoliv přírodní jednotku. Jako svého druhu smlouvu mezi společností a jednotlivcem, který sám na základě své svobodné vůle může do tohoto národa vstoupit. Zemské vlastenectví, neřešící jazyk, nýbrž půdou nadiktovaný vztah k vlasti, byl důvodem, proč sám sebe považoval za Čecha.

Bolzanovo hlásání reformátorských názorů však nezůstalo bez odezvy - dekretem císaře Františka I. byl v roce 1819 z učitelského úřadu suspendován. Pro zajímavost uvádím, že mu byla přiřčena renta ve výši 300 zlatých na rok, zatímco jeho univerzitní plat činil 800 zlatých. Bolzano se stáhl do ústraní, kde se za podpory přátel věnoval své vědecké práci - pobýval v Radíči, v Těchobuzi a poté také v Liběchově.  

Dnes tu můžeme v budově bývalé zámecké sýpky navštívit Galerii Bernarda Bolzana, kde se návštěvník dozví základní informace o Bolzanovi, o důvodu, proč velkou část svého života strávil právě v Těchobuzi, a také o historii obce samotné. Byl jsem v Těchobuzi dvakrát a bohužel jsem se ani jednou netrefil do návštěvní doby. Tím pádem jsem se také netrefil ani do otevírací doby místního turistického informačního centra, což mě velice mrzí, protože jen málokterá takhle malá víska se může pyšnit vlastním íčkem.-) 

Návštěvní doba se naštěstí netýká naučné stezky Po pamětihodnostech Těchobuze, která návštěvníky provede kolem všech těch úžasných památek, parkem se ztepilými stromy, ke dvěma rybníkům a podél skotačícího potoka Barborka až k Bolzanově studánce. Pamatuji si, jak jsem z téhle procházky byl před osmi lety nadšený. Vše bylo udržované, cesty vysekané, naučná stezka osazena informačními panely.

Pamětliv téhle procházky jsem s očekáváním vyrazil i dnes. A moje nadšení rychle ochablo. Byl jsem zděšený, jak se tu na tom všem za těch osm let podepsal zub času - naučná stezka zcela zanedbaná, informační panely vybledlé, stojany uhnilé. Park zdecimovaný a s hlubokými jizvami od těžké těžební techniky - jestli chování těžařů v hlubokých lesích považuji za pohrdání přírodou, tak tady v parku ani nenalézám v mateřském jazyce odpovídající termín. Cesta ke studánce díky polomům, které nikdo neodklízí, téměř neprůchozí. No prostě - hrůza, hrůza, hrůza...

A tak jsem se nakonec s Těchobuzí loučil s lítostí v srdci. Byl jsem tu rád, ale bylo mi líto, že má svá nejlepší léta za sebou. Bernard Bolzano by z toho radost určitě neměl. A tak snad jediné, co tu zářilo novotou, bylo dětské hřiště. Ale nejsem si jistý, jestli právě tahle investice bude tím, co přitáhne turisty ... natož aby se sem po letech zase vraceli...